Než si koupíte československého vlčáka

Přišli jste o svého předchozího psího kamaráda a potřebujete vyplnit prázdné místo, které po něm zůstalo? Chcete pro svého současného psího kámoše pořídit dalšího čtyřnohého parťáka? Nebo uvažujete o koupi svého prvního psa v životě? Snad Vám při rozhodování pomůže pár následujících řádků.

Jestli už jste československého vlčáka dříve měli, asi už tak trochu víte, co od pořízení štěněte a v průběhu jeho dospívání a života čekat. Samozřejmě, že stejně jako u lidí, i každý pes je jiný, každý další nás překvapí něčím novým, ale v principu jste na něj jakž takž připraveni.

Pokud už máte jednoho československého vlčáka (nebo psa jiného plemene) a chcete mu pořídit kamaráda, pak se k tomuto kroku rozhodněte určitě až ve chvíli, kdy budete mít bezpečně zvládnutou výchovu a ideálně alespoň základní výcvik ovladatelnosti svého prvního psa. Uvědomte si, že dva psi neznamenají dvakrát tolik práce, než jeden, ale možná i desetkrát. Kolik jí bude záleží právě velkou měrou na tom, jak máte zvládnutého psa prvního. Pokud Váš vztah není pevný, nemáte zvládnutou výchovu a ujasněné pozice ve smečce, tyto nevyřešené problémy se téměř jistě s dalším psem jen prohloubí. Pokud ale vše výše řečené máte zvládnuté a ujasněné, pak není důvod se pořízení dalšího psa obávat. Jen je potřeba si uvědomit, že svou pozornost budete muset spravedlivě rozdělit mezi dva chlupáče, namísto jednoho.

Ideální kombinace z hlediska bezproblémového soužití je samozřejmě pes a fena. Až do chvíle, než fena začne hárat. Pak je potřeba od sebe psa a fenu spolehlivě oddělit (nemůžete opakovat každý rok, u některých fen i častěji, donekonečna pořád jedno a to stejné krytí). V takovém případě pak kotce musí připomínat malý Alcatraz, protože si můžete být jistí, že pokud budou mít byť i jedinou malinkou a běžnému pozorovateli skrytou slabinu, oba dva roztoužení psí milenci ji stoprocentně objeví a nějak se k sobě dostanou, i kdyby si u toho měli nohy zpřerážet. Také je nutno se smířit s faktem, že pokud se vám podaří jim v nežádoucím kontaktu zabránit, budou svůj zármutek v čase inkriminovaných dnů velmi pravděpodobně vytrvale a nahlas komentovat. Ne každý soused si pak libuje v krásném a harmonickém vlčím vytí.

Dobrou kombinací je také soužití matky s dcerou, která s ní vyrůstá odmalička. Matka s dcerou se většinou snáší bez problémů. Taková kombinace odbourává výše zmíněné problémy. Neshody mohou nastat v období hárání a krytí, a pak také v prvních týdnech po porodu štěňat - tehdy potřebuje matka se svými štěňaty klid, druhou fenu tedy do blízkosti nepouštíme. Jakmile štěňata povyrostou a začnou samy za druhou fenou chodit, bývá obvykle jejich matka už ráda, že má od nich na chvíli pokoj a konflikty už pravděpodobné nejsou.

Problematické bývá soužití dvou zejména dominantních psů, nebo dvou cizích fen. Vyjímkou je např. soužití dvou jedinců stejného pohlaví různých plemen, velikostně značně rozdílných. Osobně mám vyzkoušenu kombinaci dvou fen - ČSV plus jezevčík. Byla to naprosto nerozlučná dvojka, kdy za celou dobu jejich soužití nedošlo ani k náznaku nějakého konfliktu.

Při jakémkoliv soužití staršího psa s mladším je potřeba pamatovat na to, že u mladšího je potřeba věnovat nadstandardní pozornost socializaci, včetně toho, že mlaďocha budeme brát sebou i samostatně, aby si nezvykl mít pořád za zadkem staršího silnějšího ochránce. Přitom staršího samozřejmě nesmíme zanedbávat.

Pokud jste psa ještě nikdy neměli (nebo měli jiná plemena), je potřeba si nejprve říct, co od psa čekáte. Jako i jiná plemena má československý vlčák své specifické vlastnosti a nehodí se ke všemu. Pokud nemáte několikahektarový dobře oplocený pozemek, pak se nehodí k hlídání zahrady - na malém prostoru se o samotě pravděpodobně brzo začně nudit a vydá se třeba na hloubkový průzkum kurníku či králíkárny u sousedů. Dvoumetrový plot mu v tom bude jen symbolickou překážkou. To se vždy nemusí setkat s pochopením okolí. Pravděpodobně si československého vlčáka nekoupí ani myslivec místo psa některého loveckého plemene. Lidé kteří budou mít psa v bytě, by měli počítat s tím, že štěně ČSV je stvoření nadstandardně živé a zvídavé (přičemž vše nové zkoumá zpravidla pomocí zubů), a že si na své nové smečce poměrně rychle vytvoří závislost, což je na jednu stranu pro soužití žádoucí, na druhou stranu odloučení, kdy ho necháte doma samotného a odejdete třeba do práce, bude pravděpodobně nahlas komentovat, přičemž si svůj žal vybije demolicí všeho, co není minimálně z betonu B30. Tedy do bytu klidně ano, pokud psovi dopřejete dostatek pohybu na vycházkách (i vlčáci v domě se zahradou jsou stejně nejspokojenější v pánečkově posteli), ale ideální je, pokud si můžete psa brát sebou do práce, nebo pokud je někdo trvale doma (manželka na mateřské, aktivní důchodce apod.). Samotě je potřeba psa pomalu, postupně a trpělivě učit, a to není rozhodně práce na týden nebo dva.

Československý vlčák není vlk - i když je mu z plemen psů nejblíže a pořád kousek hrdého vlčího srdce mu v hrudi bije, je to už dávno pes. Sice trošku specifický, poměrně inteligentní a tedy i paličatý, ale pes. Tedy se s ním dá cvičit. Dokonce je to žádoucí, protože pokud výcvik založíte na motivaci (výcvik na kladné podněty), jednak psa bude bavit, ale také ho trošku unavíte, přitom posílíte váš vzájemný vztah a ulehčíte si soužití se psem - s poslušným psem je to logicky vždy jednodušší než s tím, co rostl jak dříví v lese. Přesto, že jsou mezi ČSV výborní obranáři, tak ne každého psa budou obrany bavit, každý může mít vlohy na něco trošku jiného. Nemá význam psa tlačit násilím k něčemu, co ho evidentně netěší. Raději zkuste najít jeho přirozené vlohy a ty rozvíjejte. Může to být klasický sportovní výcvik poslušnosti, obran a stop, nebo se můžete zaměřit jen na základní poslušnost s rozvíjením stopařských dovedností, spousta ČSV dnes dělá i záchranařinu a podobně. Možností je hodně... Nebo si klidně můžete vystačit "jen" se základní poslušností a mít psa hlavně jako kamaráda a spolehlivého parťáka. Tím by ostatně měl být v první řadě vždy.