ALAN Z CHRLICKÝCH PLÁNÍ

Matka: Alexa De-To
Otec: Brix Ekar
02.02.1998 - 26.08.1998

Alan byl náš první československý vlčák. Před ním jsme měli foxteriéra Borka a jezevčíka Bena. V roce 1992 jsem ale potkal Arona z Jitčina dvora, Alanova pradědečka. Aron byl první československý vlčák, kterého jsem měl tu čest poznat, a okouzlil mě nejen svým vzhledem, ale také svou povahou. Byl to pan pes. Nedlouho po Aronovi jsem pak poznal také Alanovu babičku - Cindu Jimili. I ta ve mně zanechala nezapomenutelné vzpomínky. Když pak koncem roku 1997 odešel přes duhový most náš jezevčík Ben, věděl jsem že dalším psem, který bude s námi žít, bude československý vlčák. Na jaře 1998 jsem tak zabrousil do inzerce v časopise PPČ a našel tam dva inzeráty, jeden z těchto vrhů byl dokonce v Brně - Chrlicích. Neváhal jsem a zajel tam a štěně si zarezervoval.

Alana jsem si přivezl domů den po Velikonocích - 14.04.1988 - ve věku 10 týdnů. Alan byl (na poměry ČSV) poměrně hodné štěně. Byl zvyklý být venku na dvoře, a když jsem ho vzal domů, chtěl jít zase ven. Tam byl spokojený. Ráno vždy spořádaně čekal u dveří, až přijdu s krmením a půjdeme na vycházku. V povaze byl velmi kontaktní a vyrovnaný. Jezdívali jsme spolu na vandry, v létě jsme byli na dovolené v Jeseníkách...

Bohužel nám nebylo dopřáno mnoho času. Alan onemocněl agresivní formou leukemie. Podstoupil operaci s podezřením na torzi sleziny, po níž nám doktor, co Alana operoval, řekl krutou pravdu, skutečný důvod, který problémy způsobil. Po operaci byl Alan opět veselý, začal jíst, protože se mu v břiše uvolnilo místo po odstraněné zvětšené slezině. Ale podle doktorů byla otázka několika málo dní, než nemoc postoupí tak, že mu bude způsobovat utrpení. Doporučili nám Alánka uspat dříve, než se bolesti dostaví. Třetí den po operaci jsme si ho vzali domů, a pokusili se užít si ještě jeden co nejhezčí den. Psi jsou tvrďáci - Alanovi vůbec nevadila čerstvá sešitá rána na břiše, když s námi běhal po louce a užíval si her. Večer jsme pak zavolali k nám domů veterináře, který ho nejprve silnými sedativy uspal, a potom přidal injekci, po které už Alánek zůstal spát napořád.

S každým psem, který nás opustí, jako by odešel kousek mě. Je to už spousta let a přece mi to přijde jako včera, pořád mi zní v uších Alanovo brumlání, kterým vždy vítal členy své smečky...
Ing. Karel Skoupý - chovatelská stanice Z ÚDOLÍ TICHA
Všechna práva vyhrazena 2018
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky