ALEXA Z PORČOVA MLÝNA (LEXINA)

Matka: Gerina Šedá eminence
Otec: Baker Šedá eminence
11.10.1998 - 10.01.2011

Brzy po nečekaném odchodu Alana z Chrlických plání jsem začal shánět štěně ČSV. Potřeboval jsem nutně zaplnit propast, která po něm zůstala. Tehdy to nebylo jako dnes, vrhů bylo poskrovnu, někdy i několik měsíců po sobě jste nenarazili na jediný inzerát nabízející štěňata ČSV. Byl jsem připravený jet pro štěně kamkoliv, ale inzerát žádný... Klikatými cestičkami jsem se dozvěděl, že nedaleko Brna, v Rájci - Jestřebí, před pár týdny byla nakryta fenka ČSV Gerina Šedá eminence, a že štěňata by se měla narodit asi v půlce října. Protože jsem dříve plánoval k Alanovi pořídit fenku, řekl jsem si že tedy teď je na řadě vlčí holka.

Domluvil jsem se s majiteli Geriny a vyrazili jsme se k nim za Gerinkou ještě před narozením štěňat podívat. Krásná fenka, milá (ačkoliv majitelka tvrdila že se jen tak tváří, ale že je to pěkná mrška). O pár týdnů později se narodila štěňata - samí kluci a jen jedna holka. Ukecali jsme majitelku Geriny, aby fenečku prodala nám, a požádali ji jestli by se nemohla jmenovat Alexa (po mamince Alana).

17. listopadu 1998 konečně nadešel ten den, kdy jsem si Lexinku přivezl domů. Byl to opravdu malinkatý prcek, kterého ale bylo všude plno. Rostla jako z vody. Po pár týdnech jsme začali chodit na cvičák v Králově Poli. Lexina všude chodila se mnou, na pivo do hospody, na vandry, v létě s námi jezdila na dovolenou. V půl roce úspěšně absolvovala svod, pak RTG na DKK a na jaře 2000 i bonitaci.

Rozhodli jsme se, že by Lexinka měla mít štěňátka - a nechali si vystavit krycí list, kde jsme měli napsaného Gáje Jimili a Barnyho Ekar. Oba měli už svoje roky - rozhodli jsme se vyzkoušet Barnyho. Lexinka nezabřezla, pak ani při dalším hárání, a při dalším také ne. Barny už byl bohužel neplodný... obrovská škoda, byl to krásný a v povaze výborný pes.

Při dalším hárání jsme si domů přivezli Gáje Jimili. Bylo z toho pět odchovaných štěňátek, náš vrh A - 4 kluci a 1 holka. Další dva vrhy (B a C) měla Lexinka s Milem Ruskov dvor - toto krytí jsme opakovali z důvodu málopočetnosti vrhu - celkem se z tohoto opakovaného spojení narodilo šest štěňat - 3 kluci a 3 holky. K poslednímu krytí jsme Lexině přivezli domů Daka Kollárov dvor - z tohoto spojení se narodilo 5 štěňat, vrh D - 4 kluci a 1 holka. Tuto malou vlčici jsme pojmenovali Daria a nechali si ji.

Ačkoliv jsem s Lexinkou chodil cvičit, dokonce jsem - jako jediný s československým vlčákem - s ní absolvoval několikrát na únorové MVP (dnes DUOCACIB) v Brně ukázky výcviku, které tam tehdy každým rokem po oba dva dny v každou celou hodinu zajišťoval královopolský cvičák, neměl jsem ambice s ní skládat zkoušky. Až jednou na letním výcvikovém táboře, kdy Lexince táhlo na osmý rok, mě pod záminkou, aby nás na zkoušky bylo dost, ukecali a přihlásil jsem se s ní na ZOPku. V době, kdy už jsme skoro moc necvičili. Zkoušku jsme zvládli, a na tom samém táboře jsme se přihlásili i na Pětiboj. Tam jsme získali nejlepší stopu. Za rok jsme to zopakovali, a další rok, kdy už Lexině táhlo na deset, jsme k tomu k předchozím dvěma nejlepším stopám přidali nejlepší obranu.

Jestli pro člověka existuje něco jako osudový pes, pak to byla asi Lexinka. Aniž bych chtěl jakkoliv porovnávat psy před ní i po ní. Všechny jsem měl rád a všichni, co už s námi nejsou, mi stejně chybí. Lexinka mi ale dala ideu, jak by měl československý vlčák vypadat - učenlivý, ale trošku paličatý, tvrdý, když je potřeba, věrný a spolehlivý člen smečky, který by ji chránil do posledního dechu. Hrdý a krásný "vlk" od začátku až do konce. Díky ní jsem pochopil, že nikdy žádnému psovi nebudeme moct při vší snaze vrátit to, co dává on nám.

V létě 2010 začala mít Lexinka problémy - po obdobích, kdy jsme nějaký problém řešili následovala období, kdy se vše zdálo být zpět na dobré cestě. Bohužel problémy se vracely a období bez nich se zkracovala, až nám po všemožných konzultacích s nejlepšími odborníky a dvou operacích nezbyla jiná možnost, než učinit opět to nejtěžší rozhodnutí, kdy člověk musí přestat myslet na sebe a svou lítost a udělat poslední službu svému nejlepšímu kamarádovi a nedopustit, aby trpěl.