Něco málo o výchově

Tento článek částečně vychází z textu "Výchova československého vlčáka", který před pár lety zpracoval s mým drobným přispěním Vojta Kouřil. Nedivte se proto podobnosti těchto textů, co se týká základních principů výchovy a výcviku psa, nelze nějaký převratný objev očekávat :o).

V první řadě je potřeba si uvědomit, že výchova a výcvik nejsou jedno a totéž, jak se spousta lidí mylně domnívá. Výchova psa je cílevědomá a všestranná činnost, která má psa připravit na společné bezproblémové soužití s lidmi. Naproti tomu výcvik psa je činnost, jejímž cílem je získání a upevnění určité dovednosti psa v nějakém specifickém oboru. To, že je pes vychovaný, ještě neznamená, že je i vycvičený. Stejně to platí i naopak - ani pro určitou činnost vycvičený pes nemusí být dobře vychovaný.

Neexistuje jeden univerzální návod, jak psa vychovat. Každý pes je jedinečný a proto je nutné každému individuálně styl výchovy přizpůsobit, avšak při dodržení dvou základních pravidel. Těmi jsou důslednost a řád.

Československý vlčák má velmi silně vyvinuté sociální - řekněmě smečkové - chování. Míra projevu sociálního chování u československých vlčáků je ovlivněna tím, že ve srovnání s jinými plemeny není tolik vzdálen od svých vlčích předků. Úměrně době domestikace se u psů postupně vytrácí původní přirozené chování. Ve vlčí smečce je jasně daný řád a jsou v ní důsledně dodržována nepsaná pravidla. Také proto jsou důslednost a řád pro naše psy, žijící ve společnosti lidí, velmi důležité. Tyto dva faktory určují rozhodující měrou chování jedince.

Důslednost je velmi podstatná v určování pravidel, jejichž dodržování po psovi vyžadujeme. Pokud tato pravidla sami nedodržujeme, tzn. nevyžadujeme jejich dodržování vždy a stejně, nemůžeme pak ani vyžadovat po psovi, který je takovýmto chováním zmaten, aby je dodržoval. Právě zde - u nedůslednosti - mnohdy začínají u mladého jedince v důsledku jeho zmatení vystupovat na povrch sklony k agresivnímu nebo strachovému chování. Pes je vystaven z jeho pohledu nevyzpytatelnému chování svého majitele a začne bránit za pomoci mechanismů, které mu nadělila matička příroda, tedy agresí nebo strachem. K těmto obranným projevům může patřit i nadměrná submisivita, případně takový jedinec může i sám sebe vyčlenit ze smečky.

Výchovou ovlivňujeme velmi podstatnou část chování psa, u štěněte v podstatě píšeme na nepopsaný list papíru. Československý vlčák citlivě vnímá jakékoli změny ve smečce a také v chování členů smečky, následně na toto chování reaguje a přizpůsobuje se. Tím se dostáváme k druhému jmenovanému faktoru ovlivňujícímu chování jedince, a tím je řád. Řád je velice důležitý. Vymezuje, co je ve společenství (smečce) přípustné a co už ne. Jedinec, který je vřazen do smečky, se vždy smečce přizpůsobuje, ale zároveň ji i mění a s ní mění i zavedený řád. To je důvod, proč mohou nastat i v dlouho bezkonfliktní smečce po zařazení nového jedince konflikty.

Když si domů přivezete štěně, také musíte do určité míry změnit dosavadní systém (řád) zavedený v rodině (smečce). Na majiteli psa, kterého přivede do smečky, je vždy určení způsobu, jak tohoto jedince do smečky začlení. Někteří chovatelé tvrdí, že do tohoto procesu nijak nezasahují a pes se do smečky začlení sám, tedy že si sám najde svoje místo ve smečce. Tento přístup je špatný - může vést ke spoustě zbytečných konfliktů, dokonce může dojít i k rozdělení smečky. Hlavním důvodem těchto problémů (který je pro všechny psí členy smečky nepochopitelný) je to, že se do začlenění nově příchozího jedince do smečky nevložil její vůdce, nebo chcete-li alfa. Právě určování řádu neboli toho, co je ve společenství (smečce) zakázáno a co povoleno, je vždy na vůdci smečky - tedy na Vás. S řádem smečky pak souvisí její hierarchie, kterou tak můžete částečně ovlivnit a nového, pro smečku dosud neznámého jedince, zařadit na Vámi určené místo.

Co z toho plyne? Buďte pro svého psa čitelní. Pokud je něco povolené, pak je to povolené vždy, stejně tak pokud je něco zakázané, je to zakázané jednou provždy. Příklad: Pes má povoleno spát doma na gauči. Jednoho dne přijde návštěva a majitel psovi vyskočit na gauč zakazuje. Takové jednání pes nepochopí, není schopen uvažovat způsobem: "Aha, je tu návštěva, tak musím ležet na zemi, aby si měli kam sednout" nebo "Nehodí se, abych se před návštěvou válel na gauči". Tak uvažuje jen člověk. Z pohledu psa došlo k narušení řádu. Je mu najednou zakazováno něco, co má povoleno. Pes je tím zmatený. Lidský styl uvažování není schopen pochopit. Pokud má pes povoleno ležet na gauči, pak to musí mít povolené, i když přijde návštěva.

Výchova československých vlčáků se v principu nijak neliší od výchovy jiných plemen. Důslednou výchovou je možné dosáhnout téměř cokoli, jen je potřeba vždy a za všech okolností dbát na důslednost a řád. Je jen na Vás, jakým způsobem se postavíte k výchově. Bití psa a jiné násilné metody jsou ve svém důsledku neúčinné - cílem přece není psa "zlomit", ale vychovat. Vybudovat opravdu pevný vztah založený na důvěře mezi psem a jeho majitelem. Proto je výhodnější používat při výchově motivaci kladnými podněty. Každý nepříjemný podnět - např. cuknutí vodítkem - by měl následně převážit podnět kladný, jakmile se pes začne chovat žádoucím způsobem. Dlouhodobá převaha nepříjemných nebo dokonce bolestivých podnětů má nutně za následek narušení vztahu mezi psem a jeho majitelem.

Veškeré chování psa je odrazem jeho majitele. Dokonce i psa, který neměl lehký život, lze většinou po opravdové správně vedené výchově (převýchově) vrátit k normálnímu, pro bezproblémové soužití přijatelnému chování. Někteří majitelé československých vlčáků jejich nevychovanost ospravedlňují povahou československých vlčáků. Tvrdí, že mají nevychovanost (či nevychovatelnost) vrozenou. Nemají však pravdu - místo aby se zamysleli, kde udělali chybu, svalují tak svoje chyby na psa. Nikdo učený z nebe nespadl a chyby dělá každý, je ale potřeba se nad nimi zamyslet a poučit se.